Využití Canisterapie

Nejčastějšími druhy postižení a obory, ve kterých se využívá psa-canisterapeuta a jeho působení, jsou:

Mentální postižení - V této oblasti napomáhá „canisterapie“ u dětí s různým stupněm mentálního postižení k udržení jejich delší pozornosti. Canisterapeutický pes je nápomocen při rehabilitačním cvičení, a to speciálně při nácviku a rozvoji hrubé a jemné motoriky a uvolňování spasmů atd. Hrou s pejskem se rozvíjí u dětí motorická činnost a podporuje se a rozvíjí fantazie. Pejsek napomáhá sbližování se s okolím a podporuje komunikativnost, zajišťuje pocit ochrany a jistoty a je to důvěrník, kamarád a věrný společník.

Autismus – se projevuje narušenými komunikačními schopnostmi, stereotypními vzorci chování a abnormální sociální interakcí.U těchto dětí je canisterapie velmi důležitá především pro jejich styk s okolním světem. Pejskové plní roli určitého prostředníka mezi lidmi a okolním světem a přispívájí k jejich duševní rovnováze, snižují pocit osamění. Prostřednictvím pejska lze dosáhnout zlepšení projevů autismu a zlepšit jejich sociální schopnosti natolik, že se mohou zúčastnit běžné školní docházky.

U klientů s mentálním postižením využíváme hodně metod AAA, nebo AAT. Podle míry postižení a momentální nálady klienta volíme buď některou hru, nebo relaxaci se psem – ať již při polohování, nebo necháme klienta ať si užije přítomnost psa, hladí ho, povídá si s ním. Dále zde můžeme využít metodu AAE a pomocí psa klienta motivovat ke vzdělání – ať už přímo během terapie (spočítej kolik má pes nožiček, jakou má barvu), tak ho použít jako motivaci ke školní docházce, k hygieně, k braní léků a podobně.

Tělesné postižení – při rehabilitaci a fyzioterapii - je možné se v tématu zaměřit na různé typy cvičení, úlevu od problémů pohybového aparátu, polohování, práci s lidmi se specifickým typem postižení, výhodou je poměrně snadná měřitelnost výsledků - rozsah pohybu, délka uvolnění apod. Důležitým faktem je, že pes odbourává pocity osamělosti a stává se prostředníkem ke kontaktu s okolím.

Smyslové postižení – u smyslového postižení např. u nevidomých, je využíváno jak psů asistenčních tak i psů canisterapaeutických. Je to kamarád a společník, který snižuje strach a stres z neznámého prostředí.

U sluchově postižených je také využíván jak pes asistenční tak pes canisterapeutický. Pejsek zvyšuje nezávislost postiženého, zvyšuje soběstačnost a sebedůvěru postiženého.

Epilepsie - Pro osoby trpící epilepsií je canisterapeutický pes uklidňujícím faktorem a může být nápomocen při snížení záchvatů, dodává pocit bezpečí, svobody a volnosti. Někteří pejsci dokáží vycítit blížící se záchvat a varovat postiženého.

Psychologická a psychiatrická onemocnění – u těchto onemocnění napomáhá pejsek ke zlepšení komunikace mezi pacienty a ošetřujícím personále. canisterapie je v tomto oboru velice vhodnou metodou a možnosti aplikací jsou široké. Lze porovnat účinnost tradičních metod versus canisterapie, lze nalézt způsoby, jak canisterapii zapojit do tradičních metod a oboje u širokého spektra klientů. Bohužel se zde hodně pohybujeme na hranici subjektivních pocitů klienta, máme různé úrovně mentální kapacity atd. Je zde důležité spolupracovat s profesionálem, který ví, jak klientovy projevy vyhodnocovat.

Logopedie - využití psa v logopedii je velice efektivní, např. u elektivního mutismu (jedná se o výběrovou nemluvnost vůči konkrétní osobě,nebo vůči prostředí) a dalších postižení. Lze dobře identifikovat reakce a pokroky klienta. Je motivací k rozšiřování slovní zásoby.

Geriatrie – Velice důležitým oborem, kde je canisterapie užitečná a kde se jí hojně využívá je geriatrie. Zvířata totiž mohou starým a opuštěným lidem nabídnout nejen přátelství, lásku, pocit vzájemné potřebnosti, ale i respektování. Pozitivní úloha zvířete spočívá nejen ve schopnosti zastoupit chybějící úzké mezilidské vztahy, ale i v popudu k pravidelnému pohybu a nabídce prožívání slasti v zanedbávané hmatové stimulaci – to je možnost se se zvířetem pomuchlat, pomazlit a vzájemně se přitulit. Pejsek dává také svému pánovi určitou jistotu a věrnost ve vztahu k němu, zvyšuje pocit bezpečí a napomáhá ke zmírnění pocitu osamění, žalu a bolesti při ztrátě životního partnera. Je dobrým prostředníkem k lepší komunikaci a navazování kontaktu s okolím, dokáže vyburcovat z nostalgie a deprese. Pes nerozlišuje podle vizáže či onemocnění, ale podle vnitřních hodnot.

Samozřejmě, že u jednotlivých oblastí následují specifika podle závažnosti onemocnění, věku klienta, prostředí, přístupnosti atd.


Ergoterapii - základní téma zní "Jak můžeme prostřednictvím psa klienta vést k lepší sebeobsluze a zapojení se do normálního života?" A odpovědí je mnoho a opět, mnoho výsledků lze dobře měřit.

Kombinace terapií - propojení canisterapie s arteterapií, muzikoterapií a jinými formami tradičních nebo alternativních metod.